Referenda mohou být se zastupitelskou demokracii, jak jí známe dnes, v protikladu. Jejich používání by se mělo být omezovat jen na specifická témata. Nadužívání vede spíše k politickým přešlapům.
Mnoho myšlenek, které chci uvést není z mé hlavy. Většinu z nich jsem vyslechl na jednom z bloků konference Forum 2000, věnované referendům a přímé demokracii. Pronesené myšlenky mi přišli zásadní, proto je chci tímto článkem ještě zvýraznit.
V úvodu Rupnik připomenul dění v Kolumbii. Kromě toho, že tam chodí na nákupy, již klasicky nezdařeným, socialistickým pokusem soužení Venezuelané, se konalo referendum o postupu vůči radikální gerile. Vláda se zástupci gerily jednala pět let. Nakonec se dohodla na formě příměří. Pak ale nějakého excelentního politického stratéga napadla myšlenka referenda o této dohodě. Elektorát se vyjádřil jen těsně v neprospěch této dohody. Nehodnotím názor voličů, sám jejich postup dokážu pochopit. Spravedlnost pro ně dost možná znamená více než dohoda a přesun současných zločinců do legálního prostoru a politických funkcí. Nicméně pět let trvající práce prezidenta Santose byla najednou absolutně zbytečná. Považuji to za naprostý politický diletantismus. Ke schválení dohody přece prezident demokratický mandát měl.
Další zkušenosti s referendem mají Britové. Ti museli odpovědět na otázku, která přinese dlouhodobé konsekvence. Nevím, zda se voliči považovali za kompetentní k rozhodnutí, zda členství Británie v EU bude výhodné. Na tom se totiž neshodnou ani experti. Politickou odpovědnost za toto rozhodnutí ale v podstatě nikdo nenese. Předpovídání je složitá věc, zvláště, když se jedná o budoucnost. Den po slavném referendu byla Brity nejvíce googlená otázka: Co je to EU?
Myslím si, že v těchto zásadních otázkách nemůže platit zásada Vox populi, vox dei. Volíme si přece zastupitele, aby dělali politiku. Nevzdávají se spíše námi volení zastupitelé odpovědnosti? Jiná situace by byla ve státě, který se řídí jen podle slova autoritářského vůdce. V tomto případě mohou být volby nebo referenda jediným způsobem, jak se vládě vzepřít. Taková situace v Británii ani v České republice není. I když se nám to snaží Okamurovci vsugerovat.